Proč tolik žen leží v nemocnici na gynekologickém oddělení

Před několika lety jsem ležela s několika dalšími ženami v nemocnici na gynekologickém oddělení. Všechny jsme čekaly na zákrok a ortel vyřčený lékaři. Ležíte tam vystresovaná a přemýšlíte, jak   vše bude probíhat a vypadat dále. Máte čas přemýšlet o svém životě.

Veškeré operace probíhaly jako na běžícím páse. Některé z žen odstranili dělohu, jiné vaječníky a jiné vejcovody. V případě, že měla žena velkou smůlu, jí odebrali celý vnitřek a naordinovali dlouhodobé užívaní hormonů.

Já jsem z toho vyvázla ještě téměř dobře. Odstranili mi jeden vejcovod a druhý mi byl zprůchodněn.

Začala jsem hodně přemýšlet o tom, proč se toto všechno děje a co to má za význam:

Proč tolik žen má problémy ženského rázu?

Proč se jim to všechno stalo?

Nedalo by se s tím  ještě něco dělat?

Jsou tyto operace u některých  žen nutné?

Jelikož jsem hledala odpovědi na mé otázky a nehodlala jsem se smířit, s tím co mi říkají lékaři, začala jsem chodit na různé přednášky a semináře. Dlouho jsem se školila a následně došla k jednomu závěru.

Všechny ženy, co ležely v nemocnici, měly i svůj vlastní příběh. Dodala bych svůj vlastní příběh, ale nezpracovaný.

Měly nezpracované své vztahy

Nedokázaly odpustit druhým a natožpak sobě

Neměly samy sebe rády

Vlastně si ani nic jiného nezasloužily

V minulosti něco zažily, co je velmi ranilo na duši a uhnízdilo se v nich v podobě nezpracovaných bloků. Uložily si své emoce do podvědomí a nemoc se začala tiše a plíživě projevovat.

NE   MOC   – něčeho si mi nedostává

EMOCE = NEMOCE

Proč se vlastně těchto žen nikdo v nemocnici nezeptá, co vlastně dříve prožily a prožívají?

Proč nikdo z nich neřeší jejich pocity, psychiku a jejich duši?

Možná, že by některým z nich byly orgány zachráněny.

A co vy? Jak k tomu chcete přistupovat? Myslíte, že máte nějakou šanci  nebo se necháte přemluvit, že to v těle není tak důležité a můžete bez orgánů žít.

A co ty ženy, které ještě nemají děti. Jak se s tím vším mají smířit a vyrovnat?